Atlas močového sedimentu
On-line
Tento atlas byl umístěn na web společnosti SEKK s laskavým svolením, které jménem autorského kolektivu poskytl MUDr. Petr Kubáč.
Vítejte na stránkách Internetového atlasu močového sedimentu, zabývajících se mikroskopickým rozborem buněk, válců, krystalů, a ostatních útvarů, které se uvolňují v ledvině, nebo v močových cestách do moči a mohou lékaři napovědět mnoho o zdravotním stavu vyšetřovaného pacienta.
Úvod
Mikroskopické vyšetření močového sedimentu je kliniky považováno za screeningové
vyšetření, které většinou při příjmu pacienta automaticky ordinují sestry.
Výsledkem je přetížení laboratoří sedimenty bez konkrétní klinikovy otázky.
To vede k malé popularitě močových laboratoří mezi laborantkami, proto jsou většinou
močové laboratoře obsazovány mladými a nezkušenými laborantkami,
které si často nevědí rady s mnohotvárnou morfologií močových nálezů.
To vede k nízké kvalitě odečtu močového sedimentu, k nízké diagnostické výtěžnosti
a nízké pozornosti, které lékaři tomuto vyšetření věnují.
V Městské Nemocnici Ostrava se už od roku 1998 snažíme
rozetnout tento bludný kruh, který, za nepříznivých okolností, může vést až k vymizení tohoto
užitečného a neinvazivního vyšetření z našich laboratoří. V červnu 1998 jsme proto začali
experimentovat s metodikou barvení močového sedimentu dle Sternheimera. Tato metodika
je ve skandinávských zemích standardně používána už od poloviny 80 let. Do České repuliky se barvení močových
sedimentů dostalo poprvé s kontrolními cykly močového sedimentu
SEKKu (Systém externí kontroly kvality), který převzal
kontrolní fotografie od finské firmy LabQuality.
Od června 1999 vyšetřujeme rutinně všechny močové sedimenty pomocí Sternheimerovy
barvicí metody. Od začátku jsme pro potřeby edukace laborantek pořizovali
mikrofotografie močového sedimentu. Z počátku jako dapozitivy na film, od začátku roku
2000 pak pomocí
digitálního fotoaparátu Olympus Camedia 3000. Vzhledem k tomu,že na našem trhu je pouze několik nepříliš kvalitních a
drahých fotografických atlasů barveného močového sedimentu, je zveřejnění naší databáze na internetu ve
prospěch biochemické veřejnosti dalším logickým krokem.
Většinu snímků v tomto atlase pořídily naše laborantky během rutinního vyšetřování močových sedimentů pacientů z oddělení naší nemocnice. Atlas je tradičně členěn do kapitol, podle převládajícího morfologického nálezu na snímku. Přesto např. i snímky válců pochopitelně obsahují např leukocyty, erytrocyty. Naší snahou bylo vytvořit atlas tak, aby při systematickém prohlížení jednotlivých snímků čtenář alespoň na chvíli podlehl iluzi, že sám mikroskopuje. Proto je zcela záměrně v atlasu mnohem více snímků, než je nezbytné pro prostý popis morfologie jednotlivých elementů. Ze stejného důvodu jsou na stránkách použity přímo velké snímky bez náhledových zmenšených obrázků, jak je obvyklé na většině WWW stránek. Časté opakování některých podobných snímků má sloužit k podpoře vizuální paměti čtenáře. Aby byly časy zobrazování velkých snímků snesitelné, jsou všechny ručně optimalizovány tak, aby jejich velikost v průměru nepřesahovala 30 kB, velikost celé stránky je pak kolem 150 kB, doba "stahování" každé stránky pak je kolem 30 s., během kterých je možno prohlížet již zobrazené fotografie. Aby čtenář nebyl rušen, nejsou na stránkách žádné aktivní prvky - měnící se tlačítka, animované GIFy atd. Všechny snímky jsou barveny dále popsanou barvicí technikou. Není-li uvedeno jinak jsou snímky pořízeny při 400 násobném zvětšení.
Historie vyšetřování močového sedimentu
Močový sediment je jednou z nejstarších vyšetřovacích metod, která se v našich laboratořích
využívá již téměř 150 let. Do běžného použití zavedl vyšetření močového sedimentu
francouzský nefrolog Pierre Rayer (1793-1867), který vyšetřoval moč bez centrifugace
po 12 nebo 24 hodinové sedimentaci, proto název močový sediment (je otázka co v těchto vzorcích viděl).
V první polovině 20 století se močovými sedimenty zabýval Thomas Addis (1881-1949), který také porvé fotografoval mikroskopické
nálezy a je tedy praotcem všech atlasů močového sedimentu.[2]. Od počátku vyšetřování močového sedimentu byla snaha
zavést barvení, které by usnadnilo mikroskopování. Takovým barvením bylo např. barvení erytrocytů dle Larcoma (J. LAB. CLIN. MED 1948), nebo barvení leukocytů dle Kaye (N. Engl. J. Med. 1958), barvení tumorozních buněk (Hazard a spol. J. Urol. 1957), válců (Behre a spol. J. Clin. Med. 1937) atd. Tyto metody barvily vždy jen jednu skupinu elementů a tedy nebyly analogií přehledného barvení, známého z patologie nebo hematologie. To byl taky důvod, proč žádná z nich nenahradila nativní mikroskopii močového sedimentu.
Prvním pokusem o přehledné supravitální barvení močového sedimentu (t.j. barvení buněk těsně po jejich smrti) byla metodika využívající peroxidázové aktivity leukocytů s dobarvením epitelií a válců červeným floxinem B dle Prescotta a Brodieho z roku 1964 [3]. Tato barvicí metoda se objevila na našem trhu i v podobě setu firmy Lachema pod názvem SU 4O, nikdy se však nevžila pro komplikovanost pracovního postupu, nutnost neustálého doplňování leukobáze do barvícího roztoku a pro nekonstatní barvení preparátů v závislosti na pH moče. Zatím poslední a pravděpodobně nejlepší barvicí metoda močových sedimentů se objevila v roce 1975 [4], kdy R. Sternheimer publikoval barvicí metodu založenou na barvení dvěma barvivy - alciánovou modří a pyroninem B. Tato metoda se od poloviny 80 let používá ve Skandinávii, odkud se spolu s cykly SEKK dostala do našich laboratoří.
© MUDr. Petr Kubáč Založení stránek: 19. prosince 2001
Poslední zásadní aktualizace: 12. března 2002
