Větší trojúhelníková buňka na ve středu tohoto snímku je renální tubulární epitelie. Tyto buňky tvoří jednovrstevnou epitelovou výstelku ledvinných tubulů a mají významnou úlohu v regulaci homeostázy organismu. Výskyt renální tubulární epitelie v moči je vždy závažným patologickým nálezem. Renální epitelie jsou poněrně citlivé na poškození hypoxií a toxickými noxami, proto se v moči objevují až o několik desítek hodin dříve než dojde k pozitivitě ostatních markerů renálního poškození (vzrůst koncentrace sérového kreatininu).

Renální tubulární epitelie jsou morfologicky velmi pestré v blízkosti glomerulu jsou malé, kubické, zhruba velikosti leukocytu. V distálních částech vývodných kanálků jsou mnohem větší, spíše ploché, blíží se svou velikostí přechodným epiteliím. Na snímku je možné vidět množství renálních epitelií různé morfologie.

Morfologická pestrost renálních epitelií způsobuje, že jsou často zaměňovány za leukocyty případně za přechodné epitelie. Tato záměna je hrubou chybou. Pro odlišení renálních epitelií od přechodných platí, že renální epitelie je spíše hranatá, má menší kulaté jádro umístěné při jednom pólu buňky. Naopak přechodná epitelie je spíše oválná a má větší kulaté jádro ve středu buňky. Na snímku je moč desetiletého chlapce s poststreptokokovou glomerulonefritidou. v levém dolném rohu je množství renálních epitelií.

Pro odlišení renální epitelie od leukocytu platí náledující pravidla: Pokud je buňka menší, kulatá, se segmentovaným jádrem uprostřed jedná se o leukocyt. Pokud je naopak větší, hranatá, s nesegmentovaným jádren na okraji jedná se o renální tubulární epitelii. Na snímku je ve střední části několik renálních epitelií (mají světlejší jádra) a několik leukocytů pro srovnání morfologie.

Renální epitelie se mohou uvolňovat i ve shlucích tvořených několika buňkami. V případě těžkého toxického poškození tubulů se mohou odlupovat i celé pláty renálních epitelií. Takový nález je samozřejmě závažnější, než nález izolovaných renálních epitelií

© MUDr. Petr Kubáč